O provozovateli


Vážení přátelé,

dovolte mi, abych se Vám v krátkosti představil. Jmenuji se Jiří Bozděch, ročník narození 1960. Pracuji jako středoškolský učitel, což mi umožňuje o prázdninách plně věnovat své síly na organizaci tábora.

O historii tábora v Miřetíně se můžete dočíst na jiném místě. Já jezdím na tento tábor již od roku 1974, kdy jsem zde byl poprvé ještě jakožto dítě zaměstnance Filmstudia Barrandov. Od té doby jsem strávil (s výjimkou let vojenských) každé léto na I. turnuse tábora postupně ve všech různých výchovných funkcích (praktikant, oddílový vedoucí, sportovní instruktor, zástupce hlavního vedoucího a nakonec jako hlavní vedoucí). I během své profesní kariéry jsem měl a mám k této činnosti velmi blízko, pracoval jsem také jako vychovatel, ve volném čase jako sportovní trenér (softball, odbíjená) a instruktor lyžování s příslušnou certifikací (během zimní sezóny organizuji školní lyžařské kurzy, jedno- i více denní lyžařské zájezdy o víkendech, Velikonocích apod.).

Překrásné prostředí tábora v Miřetíně přirostlo mně i mnoha jiným lidem k srdci a stalo se neodmyslitelnou součástí plánování každého léta. V průběhu 90. let, kdy to po nezájmu Filmstudia Barrandov s naším táborem vypadalo všelijak, nebyly zcela vyjasněny majetkové vztahy a taktéž otázka provozování nebyla jednoznačně vyřešena, jsem se rozhodl, že budu usilovat o pronájem celého tábora, aby se vyjasnila otázka budoucnosti nejen jednotlivých turnusů, které organizovaly vždy „uzavřené“ party vedoucích, ale tábora jako takového, vč. vyřešení údržby objektů a plánování dalších investic, neboť v uvedené době byla organizace tábora zúžena v podstatě pouze na jednorázové zorganizování 3 turnusů bez další koncepce.

To se mi podařilo v r. 1999 a v r. 2000, kdy jsem měl tábor zatím v pronájmu pouze na období letních prázdnin, a od r. 2001 mám náš tábor v Miřetíně v dlouhodobém celoročním pronájmu. Od té doby se daří objekty tábora postupně rekonstruovat, zastaralá a poruchová zařízení vyměňovat tak, aby zde bylo možno pořádat kvalitní a bezproblémovou dětskou rekreaci na moderní úrovni s vynikajícím zázemím, popř. využívat tábor i v době mimo letních prázdnin pro konání víkendových či jiných vícedenních akcí.

Samozřejmě, že nemyslím pouze na technické zajištění. Sebekvalitněji technicky zajištěný tábor se nemůže obejít bez toho nejdůležitějšího, a to je práce vedoucích. Výběru oddílových vedoucích se snažíme ve spolupráci s hlavními vedoucími jednotlivých turnusů věnovat velkou pozornost, neboť to jsou ti, na kterých nejvíce záleží, jak budou děti spokojeny a s jakými pocity budou odjíždět domů. Značná část vedoucích a praktikantů pochází z řad bývalých táborníků, dbáme nejen na úroveň odbornou, ale i morální. Bohužel se v minulosti staly i případy, kdy se moje požadavky na  koncepci vedení tábora a práci s dětmi neshodovaly s představami některého vedoucího či dokonce členů vedení turnusů. V takovýchto případech musí bohužel dojít k rozchodu, protože mám vždy v prvé řadě na zřeteli bezpečnost a spokojenost každého dítěte a zároveň i co nejracionálnější využívání prostředků tábora, nikoliv individualistické zájmy některých pracovníků. Naštěstí byly takovéto případy zcela ojedinělé, někteří „odpadli“ ale ti, co s námi v současnosti jezdí vědí, že práci na táboře nelze pojmout pouze jako placenou letní brigádu.

I celková koncepce tábora prochází určitým vývojem. Ustoupili jsme například od délky klasických třítýdenních turnusů, neboť zvyšující se finanční náklady na pořádání dětské rekreace by vyhnaly cenu třítýdenního turnusu na neúměrně velkou částku, která by nebyla pro velkou část rodin akceptovatelná. Pořádáme nyní turnusy v délce okolo 15 dnů. Zkrácením doby se stal program jednotlivých turnusů daleko dynamičtějším, a mnohdy máme potíž vměstnat všechny plánované akce do těchto dvou týdnů. Jednotlivé turnusy jsou také jaksi „barevnější“, než tomu bylo v minulosti.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem známým a spolupracovníkům, pro které se náš tábor v Miřetíně – tak jako pro mne – stal „srdeční“ záležitostí, a bez jejichž nezištné pomoci bych si provozování tábora těžko dovedl představit. Tito lidé se věnují přípravě, organizaci a všem potřebným věcem okolo tábora nejen po dobu toho kterého turnusu, ale po celý rok. Jak známo – příprava na další rok začíná vždy poslední den turnusu právě končícího… Z celého srdce tímto děkuji ing. Josefu Holakovskému, PaedDr. Mileně Peterové, Jindřichu Uhlířovi, Zdeňce Šinkmajerové, Zdeňku Štěpánkovi, MUDr. Jaroslavu Kotlasovi, JUDr. Jiřímu Holomčíkovi a mnoha dalším, i když ne všichni s námi mohou spolupracovat i v současnosti… No a samozřejmě (nikoliv v poslední, ale spíše v prvé řadě) hlavně paní Adrieně Jirkové (in memoriam), bývalé prezidentce KINOSu, bez které by dnes s největší pravděpodobností tábor nebyl vůbec.

Jiří Bozděch, v.r.