O provozovateli
|
Vážení přátelé,
dovolte mi, abych se Vám v krátkosti
představil. Jmenuji se Jiří Bozděch, ročník narození 1960. Pracuji jako
středoškolský učitel, což mi umožňuje o prázdninách plně věnovat své síly na
organizaci tábora.
O historii tábora v Miřetíně se můžete dočíst na jiném místě. Já jezdím na
tento tábor již od roku 1974, kdy jsem zde byl poprvé ještě jakožto dítě
zaměstnance Filmstudia Barrandov. Od té doby jsem
strávil (s výjimkou let vojenských) každé léto na I. turnuse tábora
postupně ve všech různých výchovných funkcích (praktikant, oddílový vedoucí,
sportovní instruktor, zástupce hlavního vedoucího a nakonec jako hlavní
vedoucí). I během své profesní kariéry jsem měl a mám k této činnosti
velmi blízko, pracoval jsem také jako vychovatel, ve volném čase jako sportovní
trenér (softball, odbíjená) a instruktor lyžování s příslušnou certifikací
(během zimní sezóny organizuji školní lyžařské kurzy, jedno- i více denní
lyžařské zájezdy o víkendech, Velikonocích apod.).
Překrásné prostředí tábora v Miřetíně přirostlo mně i mnoha jiným lidem k srdci a
stalo se neodmyslitelnou součástí plánování každého léta. V průběhu 90.
let, kdy to po nezájmu Filmstudia Barrandov
s naším táborem vypadalo všelijak, nebyly zcela vyjasněny majetkové vztahy
a taktéž otázka provozování nebyla jednoznačně vyřešena, jsem se rozhodl, že
budu usilovat o pronájem celého tábora, aby se vyjasnila otázka budoucnosti
nejen jednotlivých turnusů, které organizovaly vždy „uzavřené“ party vedoucích,
ale tábora jako takového, vč. vyřešení údržby objektů a plánování dalších
investic, neboť v uvedené době byla organizace tábora zúžena
v podstatě pouze na jednorázové zorganizování 3 turnusů bez další
koncepce.
To se mi podařilo v r. 1999 a
v r. 2000, kdy jsem měl tábor zatím v pronájmu pouze na období letních
prázdnin, a od r. 2001 mám náš tábor v Miřetíně
v dlouhodobém celoročním pronájmu. Od té doby se daří objekty tábora
postupně rekonstruovat, zastaralá a poruchová zařízení vyměňovat tak, aby zde
bylo možno pořádat kvalitní a bezproblémovou dětskou rekreaci na moderní úrovni
s vynikajícím zázemím, popř. využívat tábor i v době mimo letních
prázdnin pro konání víkendových či jiných vícedenních akcí.
Samozřejmě, že nemyslím pouze na technické
zajištění. Sebekvalitněji technicky zajištěný tábor se nemůže obejít bez toho
nejdůležitějšího, a to je práce vedoucích. Výběru oddílových vedoucích se
snažíme ve spolupráci s hlavními vedoucími jednotlivých turnusů věnovat
velkou pozornost, neboť to jsou ti, na kterých nejvíce záleží, jak budou děti
spokojeny a s jakými pocity budou odjíždět domů. Značná část vedoucích a
praktikantů pochází z řad bývalých táborníků, dbáme nejen na úroveň
odbornou, ale i morální. Bohužel se v minulosti staly i případy, kdy se
moje požadavky na koncepci vedení tábora
a práci s dětmi neshodovaly s představami některého vedoucího či
dokonce členů vedení turnusů. V takovýchto případech musí bohužel dojít
k rozchodu, protože mám vždy v prvé řadě na zřeteli bezpečnost a
spokojenost každého dítěte a zároveň i co nejracionálnější využívání prostředků
tábora, nikoliv individualistické zájmy některých pracovníků. Naštěstí byly
takovéto případy zcela ojedinělé, někteří „odpadli“ ale ti, co s námi
v současnosti jezdí vědí, že práci na táboře nelze pojmout pouze jako
placenou letní brigádu.
I celková koncepce tábora prochází určitým
vývojem. Ustoupili jsme například od délky klasických třítýdenních
turnusů, neboť zvyšující se finanční náklady na pořádání dětské rekreace by
vyhnaly cenu třítýdenního turnusu na neúměrně velkou částku, která by nebyla
pro velkou část rodin akceptovatelná. Pořádáme nyní turnusy v délce okolo 15
dnů. Zkrácením doby se stal program jednotlivých turnusů daleko dynamičtějším,
a mnohdy máme potíž vměstnat všechny plánované akce do těchto dvou týdnů.
Jednotlivé turnusy jsou také jaksi „barevnější“, než tomu bylo
v minulosti.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem známým a
spolupracovníkům, pro které se náš tábor v Miřetíně –
tak jako pro mne – stal „srdeční“ záležitostí, a bez jejichž nezištné pomoci
bych si provozování tábora těžko dovedl představit. Tito lidé se věnují
přípravě, organizaci a všem potřebným věcem okolo tábora nejen po dobu toho
kterého turnusu, ale po celý rok. Jak známo – příprava na další rok začíná vždy
poslední den turnusu právě končícího… Z celého srdce tímto děkuji ing. Josefu Holakovskému, PaedDr. Mileně
Peterové, Jindřichu Uhlířovi, Zdeňce Šinkmajerové,
Zdeňku Štěpánkovi, MUDr. Jaroslavu Kotlasovi, JUDr.
Jiřímu Holomčíkovi a mnoha dalším, i když ne
všichni s námi mohou spolupracovat i v současnosti… No a samozřejmě
(nikoliv v poslední, ale spíše v prvé řadě) hlavně paní Adrieně Jirkové (in memoriam), bývalé
prezidentce KINOSu, bez které by dnes s největší
pravděpodobností tábor nebyl vůbec.
Jiří Bozděch, v.r.